Jdi na obsah Jdi na menu

O nás

O mě

Celý život jsem vyrůstala mezi psy a už odmalička bylo mým snem psy cvičit. Strejda měl chovnou stanici, babička měla psy a často jsme se ségrou chodívaly venčit sousedovic chlupáče. Ke svým sedmým narozeninám jsem dostala svého prvního psa - Rikiho. Byl to dlouhosrstý jezevčík, typický představitel svého plemene, prostě paličák, ale byl to můj parťák. S Rikim jsme spolu strávili pouze krátké 4 roky, poté jsme o něj nešťastnou náhodou přišli :( Jelikož to pro nás všechny byla strašně velká rána, tak po Rikim už nám rodiče žádného psa nedovolili. Tak jsme měli alespoň rybičky, želvy, korely, kavku a kočičky, ale má touha po dalším psu nikdy neuhasla.... V roce 2006 jsem se díky své známé dostala do útulků, kam jsem chodila pravidelně venčit pejsky a pomalu, ale jistě, jsem se začala propadat do světa kynologie. Když jsem nastoupila na VOŠ zemědělskou, začala jsem mít v útulcích i každoroční praxe, které mi umožnili se k pejskům dostat mnohem blíže. Setkala jsem se tam s různě psychicky narušenými a týranými psy, kteří mě mnohé naučili. Tyto pejsky jsem měla vlastně nejradši a práce s nimi se mi dařila, u každého z nich jsem si říkala, že toho si vezmu, ale dny plynuly a pejsci mizeli do nových domovů. No, až se jednoho krásného podzimního dne roku 2012 stalo, že do útulku přišel Šaky, který po skončení mé praxe se mnou odešel domů ;) Po skončení VOŠ jsem se vrhla na studium Kynologie. 

Neustále se snažím v oblasti kynologie vzdělávat, mám načtených spoustu knih, neustále navštěvuji různé semináře, kurzy či rekvalifikace.

 

* v roce 2015 jsem absolvovala rekvalifikaci Chov a výcvik psů

* letitá praxe v útulku - Pardubice, Heřmanův městec

* besedoseminář s RNDr. Šustou - pozitivní motivace 

* seminář s RNDr. Šustou - trénink je rozhovor 

* seminář s RNDr. Šustou - trénink zvířat "pozitivním posilováním" a jeho možnosti v chovatelské praxi 

* seminář s Gabby Harris - pozitivní posilování 

* kurz Masáže psů 

* semináře Dogdancingu s Vandou Gregorovou 

* kurz Záchranářských psů pod vedením Romana Končela 

* workshop Tellington TTouch s Martou Mannelovou 

*  workshop Tellington TTouch - vodící techniky 

* zkoušky - Canisterapeutické, ZOP, ZZO, BH... tím mé zkoušky prozatím končí... nemyslím si, že bych neměla dostatečné zkušenosti či znalosti.. snažím se vzdělávat neustále... nemyslím si, že počet složených zkoušek vypovídá něco o skutečných zkušenostech daného člověka v běžném životě... mám doma smečku adopťáků, kteří pochází ze špatných podmínek, jsou moooc šikovní, ale většina z nich nezvládne přímý kontakt s cizím člověkem či jim vadí, že na ně někdo dlouho cíleně kouká či za nimi přitom ještě kráčí.. snažím se s nimi lítat alespoň po nějakých závodech a tam se nám celkem daří, nikdo je tam neošmatlává ;) léta jsme jezdili na tábor do Svojanova a při závěrečných závodech jsme se vždy umístili mezi třemi prvními, ať v poslušnosti či agility... ne, nemám žádného psa z pracovní linie... nemám ani adopťáka vhodného na lítání po zkouškách, ať už ze zdravotních či psychických důvodů... to je ten hlavní důvod, proč žádné další výsledky prostě nemám... a abych si cíleně kvůli tomu pořizovala psa? No, mám to v plánu už dlouhááá léta, ale vždy jsem dala přednost adopci a zřejmě to tak i zůstane a kdo ví, třeba mi jednou do ruky skočí právě "TEN" správnej vořech ;)

osvedceni.jpg

Šaky

S Šakym jsme se seznámili během mé praxe v Pardubickém útulku, kam se dostal v listopadu roku 2012 jakožto vyhozený pes. Bylo mu okolo 3-4 let. Šaky byl naprosto odlišný od ostatních psů, byl tak extrémně klidný, hrdý a na rozdíl od ostatních se se mnou vždy při návratu do klece pral. Se Šakym jsme se vídali každý den po dobu asi 14ti dnů a poslední den mé praxe se mnou také odešel ;) První rok našeho společného života byl celkem krušný. Šaky měl svůj život a žil si jím, choval se, jakoby nikoho nepotřeboval, že všechno zvládne sám... Po čase pochopil, že to, že jsem si ho vzala z útulku jsem neudělala proto, abych omezovala dosud jeho svobodný život, ale proto, aby jsme se vzájemně doplnili a žili spolu spokojený život. Nyní je z nás nerozlučná dvojka... Nicméně za ten rok, co jsme spolu válčili, jsem za něj zaplatila několik pokut, protože neustále utíkal, dokázal si otevřít téměř vše, od hlavních dveří, přes okna, balkon, lednici až po auto... Až se jednoho krásného dne stalo, že se mu podařilo utéct z útulku na policejní stanici :D policie nevěřila svým očím, když dvakrát po sobě vyjížděla odchytávat jednoho a toho samého psa a nechápala, jaké chytré stvoření to vlastně odchytili a od té doby už jsem nezaplatila pokutu ani jednu, vždy mi pouze zavolali, že mají Šakyho, jestli jsem doma. Ovšem útěky nebyly Šakyho jediným problémem, trpěl také separační úzkostí. Ať mu ji způsobil bývalý majitel nebo pobyt v útulku, kdo ví, jestli toto byl první útulek, byl to velikánský problém. Do toho je to kříženec malamuta, ti rádi zpívají, když jsou sami. Šaky bez mé přítomnosti dokázal výt několik hodin v kuse, doma ničil co se dalo, vypouštěl mi do postele cvrčky a červy, které jsem měla pro Agamu a po čase jsem začala mít různé vzkazy na dveřích od nespokojených sousedů. Separační úzkost jsme odbourávali dlouhé dva roky, proto je velice důležité učit pejska samotě už od raného věku, jinak se této separační úzkosti nevyhnete. Šaky měl také panický strach z kotců a klecí. Předpokládám, že tam byl často zavírán. Dnes si chodí doma do klece odpočinout a bere ji jako místo, kde má klid a nic mu nehrozí, to ho ovšem naučila až Gara. Jelikož se mi dlouho nedařilo Šakyho nijak namotivovat a dlouhou dobu nechtěl vůbec spolupracovat, začali jsme spolu chodit do výcvikové školičky. Byla jsem zvyklá jen na klasické cvičáky a ty se mi upřímně moc nelíbily, měla jsem svůj styl, ale Šaky byl mnohem větší oříšek a tak jsme se oddali do zkušenějších rukou. Začali jsme objevovat různé typy výcviku, které jsme neznali a také různé psí sporty. První Šakyho lekce se zapsala do historie školky a dodnes se o něm každému nováčkovi vypráví ;) ve zkratce to probíhalo asi takto... Dobrý den... tak ho pusťte... nepustím.... proč?... on uteče.... ale neuteče, proč by utíkal?.... cvak.... a Šaky samozřejmě na nic nečekal a byl fuč :D ... Dnes mě dokáže hypnotizovat i několik desítek minut a čekat na povel.... Kynologii jsem se začala věnovat hodně do hloubky, protože jsem stále chtěla vědět víc a víc a umět úplně všechno... Začala jsem navštěvovat přednášky, semináře, výcvikové tábory a zahrnula se spoustou knih...  Za jeho mladých let jsme se věnovali poslušnosti, agility, různým trikům a léta působil jako canisterapeutický pes. Dnes už je ze Šakouna psí důchodce, ale i tak se snažíme každý den alespoň trošku cvičit a čím je starší, tím je šikovnější a šikovnější ;)

Gara

Garu jsme si adoptovali s přítelem jakožto "Německého ovčáka", no, to co z ní vyrostlo má do ovčáka hodně daleko a dodnes nevíme, co za sprsklo to vlastně máme doma :D Garče bylo zhruba 5-6 měsíců, když jsem si ji brali. Vybírali jsme si ze dvou feneček, jedna byla klidná a taková uťápnutá a ta druhá byla obrovská a všechny tam válcovala, takže volba byla jasná, nechtěli jsme, aby Šakyho moc mordovala... Nadšeni jsme s ní odjeli domů a těšili se, jak hned začneme s výchovou a základním výcvikem... Jenže nadšení nás přešlo hned druhý den... Gara nebyla jako všechna ostatní štěňátka... Od doby, co jsme si ji dovezli, útočila na lidi, útočila na psy a měla panickou hrůzu z dětí... Psychicky byla tak na dně, že se nedokázala venku ani vyvenčit... Bylo nám jasné, že jsme si vybrali extrémně bázlivé štěně. A bylo nám také jasné, že se někde stalo něco špatně... později jsme se dozvěděli, že si je tam různě propůjčovávali dělníci a jinak žili zavřeni v garáži, takže v tom nejdůležitějším období života nepoznala nic dobrého a hodně ji to poznamenalo. Takže výcvik musel jít stranou a my se museli věnovat úplně něčemu jinému, zařadit Garu do společnosti tak, aby dokázala normálně fungovat... Díky tomu jsem se začala věnovat psí psychologii, abych věděla, jak správně se k ní mám chovat, abych něco nepokazila... setkala jsem se už se spoustou bázlivých psů, ale nikdy s takhle bázlivým štěňátkem... no štěňátkem... Gara vlastně ani nikdy štěňátko nebyla... Díky její bázlivosti nebyla vůbec hravá, každý den se "setkávala" se psy, ale hra s nimi ji nijak nelákala, konec konců, my byli spokojeni, že mezi nimi vůbec dokáže fungovat... Týdny a měsíce plynuly a Gara byla dnem ode dne lepší a lepší... Dodnes si lidi vybírá, ale je schopná mezi nimi bez problémů fungovat a naprosto je ignorovat, dříve chodila obloukem a už z dáli hrozila. Pokud je to nutné, nechá na sebe od někoho cizího sáhnout, ale je ji to vyloženě nepříjemné.. Psy nemá ráda dodnes, je jedno zda je to pes, fena, štěně... jejich přítomnost prostě nevyhledává a nechce, aby ani oni vyhledávali ji... ale je schopná mi přijmout naprosto každého psa, kterého přivedu domů... Je schopná fungovat třeba mezi stovkou psů, ale ví, že nedopustím, aby ji někdo otravoval. 

Garunka je neskutečně šikovný pes, něco z toho ovčáka asi jenom přece pochytila. Věnovali jsme se hodně poslušnosti, agility, obranám a zdolávání výškových překážek jako je šplhání po stromech pro peška. Nedávno nám bohužel začala plakat při lehání i vstávání a byla nám zjištěna DKK, takže jsme se přesunuli k pachovým pracím a ty sem tam proložíme poslušností.